Jdi na obsah Jdi na menu
 


Milí tatínkové. Jste důležití. A moc. Pokud vám to už nikdo dlouho neřekl, že vás potřebuje a má rád nebo máte pocit, že vás nikdo nepotřebuje, přečtěte si následující článek. Pochopíte co všechno znamenáte ve vaší rodině.

___

___

  1. První povinností otce vůči dětem je milovat jejich matku. Rodina je systémem, který je udržován láskou. Láskou skutečnou a účinnou, nikoli pouze předpokládanou. Problémy rodinného života nelze bez lásky dlouhodobě snášet. Nemůžeme být „rodiči z povinnosti“. Výchova je vždy „záležitostí celé rodiny“. Hluboké souznění a intimní jednota jak mezi manžely tak mezi dětmi je zdrojem potěšení a růstu, protože dávají jistotu. Tatínek může maminku chránit tím, že ji zastoupí, umožní ji odpočívat a dopřeje jí čas pro sebe samu.
  2. Otec musí být především přítomen. Tato přítomnost musí říkat: „Vy jste prvním zájmem mého života.“ Podle statistik otcové netráví autenticky výchovným způsobem denně ani pět minut času se svými dětmi. Výzkumy napovídají, že existuje přímá souvislost mezi nepřítomností otce a špatnými výsledky ve škole, nízkým inteligenčním kvocientem, delikvencí a agresivitou. Nejedná se o otázku času, nýbrž o otázku efektivní komunikace. Být přítomen pro tatínka znamená hovořit se svými dětmi, probírat s nimi práci a problémy, co nejvíce je zatáhnout do svého života. Tatínek se rovněž musí naučit vnímat všechny velké i drobné signály, které děti neustále vysílají.
  3. Otec je vzorem ať chce či nechce. Postava otce má v dnešní době nesmírný význam pro podporu a vedení dítěte. Především jako příklad chování, jako podnět k volbě určitého způsobu jednání podle správných pravidel; krátce řečeno, otec je vzorem čestnosti, spolehlivosti a shovívavosti. I když to děti neprojevují, či dokonce popírají, velice pozorně sledují co, jak a proč otec dělá. Postava otce má velký vliv na vývoj toho, co nazýváme „svědomím“.
  4. Otec dává jistotu. Tatínek je ochránce. Všichni v rodině to od něj očekávají. Tatínek ochraňuje i tím, že určuje pravidla a meze prostoru i času, že někdy řekne i „ne“. To je ten nejlepší způsob, jak říci „na tobě mi záleží“.
  5. Otec povzbuzuje a vlévá sílu. Tatínek svou lásku projevuje úctou, nasloucháním a přijetím. Skutečnou něhu projevuje ten, kdo říká: „Ať se stane cokoli, jsem tu pro tebe!“ Díky tomu se v dětech rodí životně důležitý postoj – sebedůvěra. Tatínek je neustále připraven dětem pomáhat a vyrovnávat jejich slabé stránky.
  6. Otec vzpomíná a vypráví. Otcovství je ostrovem, který přijímá „denní ztroskotance“. Znamená to učinit z některého momentu dne – například večeře – místo setkání celé rodiny, kde se může hezky povídat. Dobrý tatínek dokáže vytvořit kouzlo vzpomínek prostřednictvím drobných laskavých rituálů. V minulosti byl otec nositelem „hodnot“, a chtěl-li je předat dětem, stačilo je nařídit. Dnes je potřeba je ukázat, v čemž nám však moderní život brání. Jak je možné dětem něco ukázat, když není čas ani na to s nimi hovořit, být s nimi v klidu, vyměňovat si názory, plány, myšlenky, vyjevovat sny, radosti i zklamání?
  7. Otec děti učí řešit problémy. Otec je nejlepším pasem do světa „venku“. Otec silně ovlivňuje schopnost zvládat realitu, samostatný postoj vůči světu, v němž žijeme. Tím přispívá k vnitřnímu uspořádání osobnosti dítěte. Tatínek je tím, kdo jim poskytuje mapu pro jejich život.
  8. Otec odpouští. Tatínkovo odpuštění je tou největší, nejočekávanější a nejvíce pociťovanou skutečností ze strany dítěte. Mladý člověk ve vězení pro mladistvé se svěřuje: „Můj otec byl ke mně vždy chladný a nechápavý. Když jsem byl malý, měl mě velmi rád; jednoho dne jsem však udělal chybu a od té doby již nikdy neměl odvahu se ke mně přiblížit a políbit mě tak jako dřív. Jeho láska ke mně zmizela; bylo mi asi třináct let… Odepřel mi svou lásku právě tehdy, když jsem ji nejvíce potřeboval. Neměl jsem nikoho, komu se svěřit se svými bolestmi. Že jsem skončil tak nízko je i jeho vina. Kdybych byl na jeho místě, choval bych se úplně jinak. Neopustil bych svého syna v tom nejchoulostivějším období jeho života. Za pomoci skutečného otcovského pochopení bych jej povzbuzoval, ať se vrátí na správnou cestu. Toto všechno mi scházelo.“
Otec je vždy otcem, i když žije daleko. Každé dítě má právo mít „svého“ tátu. Pokud otec dítě zanedbává, zapomíná na ně nebo opustí, způsobí mu zranění, které se již nikdy nezahojí.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář